Pomalu mě začíná znervózňovat, jak všichni začínají mluvit o zkouškovém. Vůbec nemám pocit, že by mě něco tak strašného mělo taky potkat. Učení jsem viděla naposledy o zkouškovém v zimním semestru (příprava na čtvrteční opravný zápočet se nedá nazývat učením, výsledky se dozvím po víkendu) a mojí momentálně nejoblíbenější činností, je vystrkovat zadek na Lukáše v zaříznutých trenkách na spaní.xD I když to už jsem dobrej měsíc nedělala, protože s kopřivkou a čtyři týdny neholenýma nohama se už moc parády udělat nedá.xD

Měla jsem (a pořád mám) rozepsaný "vtipný" (rozumíme si) článek o tom, jak jsem zase byla v nemocnici, ale od té doby, co díky svému obličeji, který vypadá, jako kdyby na mě zaútočil roj vos, patřím mezi nejošklivější lidi na VFU (a vlastně v celém jihomoravském kraji), mě humor bohužel přešel. Proto musím napsat článek znovu…

Chtěla jsem začít nějak optimisticky, ale momentálně to prostě nelze. Všechno je na hovno. Co si budeme povídat. Vážně netuším, co jsem komu udělala, že se mi tohle děje. Doufám, že v červnu se můj život o 100% zlepší. Raději však nebudeme předbíhat. Představa, že se vůbec dostanu přes všechny ty zápočty k samotným zkouškám, je pro mě momentálně (s mým přístupem) trochu mission impossible. xD Než začnu, musím se vrátit ještě k minulému článku, který jsem samozřejmě nenapsala jen tak z nudy. Důvodem, proč vůbec vznikl, je jeden kritický moment. Prostě… rozbulela jsem se v těláku. V tu chvíli mi došlo, že můj život je prostě doopravdy na hovno! xD Už je to 3 týdny, co jsem se na té hodině, po té ostudě, neukázala. Věřím, že se mi vůbec nedivíte. Hráli jsme florbal a já zrovna byla v brance. Za druhý tým hrála jedna coura, která si v té hře pěkně mastila ego a vpálila mi z metru do obličeje míčkem takový dělo, že se mi zatmělo před očima. V tu chvíli jsem byla tak nepříčetná, že jsem rozlomila hokejku v půl a dres rozervala na cucky (čti: vztekle jsem odhodila hokejku před sebe a dres hodila na zem) a s šíleným řevem 'já se na to vyseru', jsem utekla ze hřiště. Asi za pět vteřin mě rozhořčení přešlo a nešlo to jinak - musela jsem se nad sebou rozlítostnit. Když jsem pak v šatně viděla svou rudou tvář s několika obtisky od míčku, opět to nešlo jinak - musela jsem se tam před všemi rozbrečet. Je to zatím největší ostuda, která mě na VŠ potkala.xD

Poslední dobou mě všechno sere. A když mě zrovna nic nesere, tak se všechno posere. Rozumíme si. Ideální čas konečně napsat na blogísek a postěžovat si.xD

Lukáš mi řekl, že jsem hnusná, a tak teda píšu na blog. Možná jsem si mohla dát víc make-upu. Nebo to možná řekl proto, že jsem se dneska vyspala do naprosté nesnesitelnosti. Už je to jedenáct hodin, co jsem vzhůru, takže je vám určitě jasné, jak hrozné to se mnou momentálně má. Podle mě je problém jednoznačný - Zlo hluboce zakořeněné ve mně. xD Mám chuť plánovat nějakou pomstu, ale bohužel nemám na kom a nemám ani důvod, což až tak podstatné zase není, žejo.xD Na střední jsem to všechno mohla aspoň ventilovat, ale tady to prostě nejde. Ne že by se nenašli žádní adepti, ale mstít se docentovi aneb "největší pýše univerzity v oblasti biologie" by nebylo moc rozumné.xD

Bohužel chodím na školu, která se nese v duchu výzkumu varlat potkanů a to není zdaleka to nejhorší! Jako studentka vysoké školy (:DD) jsem přímo znechucena tím, abych se měla doprošovat do nějakého prasečáku (je pro to přímo krycí název "desetidenní praxe v zemědělském podniku")! Fakt děs. Minulý týden jsem se tedy vnutila do nejbližšího agro družstva. Připomínalo mi to docela Hoštice, abych řekla pravdu. Všichni čuměli, nikdo nic nevěděl, na stěnách visely porno-plakáty a předseda si neustále upravoval rozkrok. Bude to nejhorší šichta v mém životě. Aspoň že mě hodili do rostlinné výroby, a ne k těm prasatům. Už tak mám na mále, když jsem se dozvěděla, že tam budu jediná holka mezi špinavými zemědělci, u kterých se mám připravit na to, že budou trochu nevrlí kvůli žním. Přemýšlím, že budu radši studovat bioinformatiku a hroutit se nad programováním, než nad splašenými býky a smradlavými prasaty..

Jak jste si užili úterní romantický večer, drazí zamilovaní? Doufám, že jste nezapomněli na pořádnou muchlovačku v posteli poseté lístky růží a plyšovými srdíčky? Já totiž na letošního atypického Valentýna jen tak nezapomenu.xD My jsme si s Lukášem naplánovali takový soukromý konzervativní večer, během kterého bychom pojídali mnou upečené suflé (samozřejmě). Bohužel, to bych ho nesměla v pondělí vyhostit z bytu.xD Mimochodem - Už jste viděli tohle (dokonalé) video? Koluje už nějakou dobu po internetu, takže o tom nepochybuji, ale i tak si ho pusťte. Dnešní dávka "humoru" je pouze v tomhle. Zbytek článku je jen o smutných věcech.:D