Zhoubná nemoc tentokrát zapříčinila stávku mého blogu! Lépe řečeno - zákeřná nemoc jménem zápal plic. Vše to začalo tím, že jsem neměla náladu chodit ke svému (ještě) dětskému lékaři, a proto jsem se rozhodla vyléčit horečku 39 °C sama. No, řeknu Vám, nebyl to moc dobrý nápad. Ono když se ve tři ráno začnete dusit a doma se nachází hysterik druhého stupně (můj bratr) a hysterička pátého stupně Richterovy škály (Magda), je to docela průser a sanitku jsem si musela zavolat skoro sama. Nebýt toho, že jsem se při převozu málem udusila, připadala bych si fakt drsně.xD
V nemocnici to bylo trochu smutné, neboť se sestřičce podařilo, prasknout mi mé dvě nebohé ochablé žilky. Když jsem si myslela, že mám to týrání za sebou, přilítla sestra zase, ale tentokrát v jejím závěsu metla doktorka s injekční stříkačkou, kterou mi brala krev z tepny. Prvotní sestava na pokoji nebyla nijak valná - dvě babky po menopauze nejsou rozhodně žádná výhra. Magda za mnou hned druhý den přispěchala s antikoncepčními pilulkami a žiletkou v ruce. Jenomže při horečce 39,5 nejste ve stavu dojít ani do koupelny, natož se holit! Proto jsem po čtyři dny odbývala svoji hygienu u lavoru na posteli, za občasné asistence sester. Do té doby než zakázali návštěvy, nikoho nenapadlo mi přinést pyžamo (děkuji alespoň za notebook)! xD Proto se po oddělení momentálně producíruji v andělu a "hrdě" vystavuji svůj zadek s modřinkou. Ono když váš rozkrok s čtyřdenním strništěm vidí celé oddělení včetně sestřičky mužského rodu, nějaký ten zadek Vás už nemůže rozhodit.xD
Poslední dva dny mi je už dobře a procházím se po oddělení. Po týdnu ležení v posteli, v polospánku se záchvaty kašle jednou za pět vteřin, se Vám občas pletou nohy a Vy padáte na zem, a proto Vám prodlužují pobyt až do pondělí.xD Včera jsem se byla snad po půl století vysprchovat a mám i oholené nohy! Musím konečně začít vypadat aspoň trochu půvabně. Už kvůli doktorům, zdravotní sestře mužského rodu a dvěma chlapcům na oddělení, kteří vypadají, že mají při nejlepším tak tuberkulózu.xD
Dneska jsem konečně ve stavu, kdy můžu být připojená na ICQ a mít otevřený Word, ve kterém konečně sepíšu článek na téma, kterak byla chuděrka Linduška v nemocnici se skoro smrtelnou chorobou! xD Víte, je mi hrozný smutno po všech. Po taťkovi, po Magdě, po bráchovi, po Lukáškovi, Vojtovi, Simonce a samozřejmě po mém vypaseném kocourkovi Pepim.:) Už se těším, až se v pondělí (snad) vrátím domů, konečně se pořádně najím, vyspím a KONEČNĚ uvidím Lukáška. Mám chuť ho líbat a objímat jako nikdy předtím. Tak neskutečně mi chybí. Je to vážně až frustrující toužit se vidět, ale přitom vědět, že to nejde. Proto se alespoň utěšuji vidinou pondělka, které chci strávit (mimo jiné) hlavně s Ním! :)
wwwholka
slečna barevná | 
Idealist | 
To s tím zadkem co tě nerozhodí mě vážně rozesmálo :D Tyjo, sestřičku mužského rodu jsem nikdy neviděla, vždycky jsem o nich jenom slyšela :D Nesnáším tyhle pobyty v nemocnici, takže s tebou plně soucítím;) Zvládneš to:)